Fotografie, které vyprávějí
Miluji audio-vizuální příběhovost. Už jako dítě jsem si k fotografiím vytvářela příběhy a spojovala je s textem. Nevědomky mi to zůstalo, a když jsem tvořila tento web, došlo mi, že stále tvořím minisérie na různá témata. Za každou z nich se ukrývá příběh.
Na pomezí
Někdy stojíme na pomezí. Stojíme někde mimo sami sebou samými, a světem tam venku. Za stěnou vlastních nejistot. Bojíme se vystoupit z mlhy strachu do neznáma.
Každá buňka v našem těle ale žadoní po změně. Žadoní po dobrodružství a vystoupení ze stereotypu a utrpení vlastních myšlenek. Ale…
Ta neviditelná vnitřní stěna tam stále je. Nelze ji zpozorovat, nelze se ji dotknout, ale lze jí cítit v každém našem nejistém kroku, v každém rozhodnutí.
1. 2. 3! a co teď?
Už je ta chvíle vystoupit z hlavy ven? Ta chvíle být konečně tím, KDO SKUTEČNĚ JSI?
…
Hladina
Život je jako voda. Lidé jsou jako voda. Živá voda.
Někdy nás pohlcuje a my se v ní ztrácíme.
Někdy jen proplouváme okolo útesů a jindy…?
…jindy se o ně tříštíme.
Někdy padáme z nebes na tvrdou zem, a pak se zase vzlétneme zpět v podobě lehkého mlžného oparu.
Jindy děláme vlny, uzavíráme kruhy na hladině a převracíme lodě, aby se jiní topili s námi.
Voda dává i bere. Je silná, nevyzpytatelná a divoká…ale…
…umí být také laskavá, všeobjímající a hřejivá. Voda je domovem mnoha organismů, stejně tak jako my.
Záře
Světlo světa v době ponuré, možná lepší už to nebude.
They SHINE! — na mysl mi přijde, když se podívám blíže.
Zamilovanost je náboj, který žene nás dál, avšak jeden vždy září více.
Touha, chemie, vášeň, chtíč, výbuch a smích.
Hormonální koktej, kdo z nich je víc mokrej?
